Počátky chovu rájovce v Česku

Zlomem ve vývoji akvaristiky bylo získání dostatečně atraktivní rybky, která by svou velikostí a životními požadavky odpovídala podmínkám umělého biotopu chovné nádrže a která by snadným rozmnožováním v zajetí zajistila levné odchovy pro široké vrstvy zájemců o nově se rodící zálibu.
Touto událostí se stal dovoz rájovce dlouhoploutvého (Macropodus opercularis), rybky, která svým elegantním zjevem, klidným chováním, jistou inteligencí, láskyplnými námluvami a dojemnou péčí o potěr splňovala předpoklady téměř ideálního obyvatele akvária a domácího společníka.
Je obecně známou skutečností, že rájovci byli poprvé dovezeni v roce 1869 francouzskou válečnou lodí z Číny do Paříže, kde je téhož roku rozmnožil chovatel Pierre Carbonnier (podrobnosti viz přetištěný Carbonnierův spis Tři úvahy o čínském rájovci v časopisu Akvárium a terárium č. 6/1969, str. 168-174). Odtud se pak rájovci šířili po celé Evropě.
Nabízí se otázka, kdy se rájovec jako průkopník moderní akvaristiky objevil v českých zemích. Díky poměrně bohaté české akvaristické literatuře lze počátky chovu rájovce u nás s velkou mírou pravděpodobnosti vysledovat.

Macropodus opercularis 1Macropodus opercularis 2

Významnou je z tohoto hlediska zpráva týkající se dovozu rájovce do Vídně, hlavního města „starého mocnářství“, jehož byly české země součástí (Antonín Kubů: Dějiny rájovce, Akvaristické listy č. 2/1926, str. 17-19). Autor uvádí, že hned po prvním vrhu ve Francii byla dána do veřejnosti zpráva o nových rybkách, které je možno chovat v nádrži. I do Vídně došla tato zvěst. Tenkrát, v roce 1873, byl tam obchodník se zvířaty Gregor Winstein. Hned dopsal panu Carbonnierovi a zakoupil za velikou cenu 20 dorostlých rájovců. Ryby byly z Paříže odeslány, ale při vyclívání bylo shledáno, že cestou celá zásilka zašla. Na reklamaci zaslal pan Carbonnier dodatečně ještě 15 kusů. Mezitím pan Winstein zemřel. Obchod po něm převzala firma pana Quido Findeise. Ze zásilky, která do Vídně přišla ve velmi zbědovaném stavu, zůstali pouze dva samečkové a jedna samička. V následujícím roce, v červnu 1874, se mu vytřeli a zůstalo na 300 mladých. Po 14 dnech se vytřeli podruhé. Mladé vyživoval podle návodu z Paříže, ale nakonec jich zůstalo jen něco málo kusů. Následujícího roku byly mladé rybky již dospělé a samci k rozpoznání od samiček. Findeis je rozprodal až na tři největší páry, které rozdělil a znovu se pokusil o chov. Do konce roku měl spoustu mladých a veliké množství udržel naživu. V roce 1876 již vypěstoval na 3000 mladých. Během doby nabyl zkušenosti, jak potěr přikrmovat, aby skutečně odrostl. A tak mohl větší část odprodat ještě tentýž rok, zbytek pak na jaře příštího roku. Také v následujících letech 1878-79 odchoval velké množství mladých rájovců, kteří se vzhledem k vysoké ceně sice zvolna, ale jistě rozšířili po celém bývalém Rakousku-Uhersku.
Zmínka o rájovci je pak v první české akvaristické publikaci sepsané v roce 1884 a vydané o rok později (Josef Kafka: Akvarium, jeho živočišstvo a rostlinstvo, Praha 1885, str. 29) Autor v kapitole věnované živočišstvu sladkovodního akvária uvádí jen dvě tropické ryby – vedle zlaté rybky právě rájovce jako „velmi ozdobnou rybu“, kterou „dostati lze v berlínském akváriu neb u Carbonniera v Paříži Quai du Louvre 20“. Rájovec je v knize rovněž vyobrazen.
Nejpozoruhodnější je ovšem zpráva o zřejmě prvním komerčním dovozu rájovce do Prahy (Antonín Peroutka: K dějinám rájovce, Akvaristické listy č. 4/1926, str. 51-52). Autor uvádí, že pokud je mu známo, přivezl rájovce do Prahy z Hamburku pan František Petzold, majitel zoologického závodu v Praze, roku 1890. Vystavení jich v Praze způsobilo pravou senzaci a dav lidu tísnil se u výkladu pana Petzolda.. Odtud dostal se rájovec do majetku tehdejších akvaristů, dosud nesdružených. To přispělo značně k rozšíření akvaristiky v Praze, obmezené na zlaté rybky, které (nevhodně chovány) rozšíření akvaristiky nepodporovaly. Pan Petzold dbal především o to, aby nádrže, v nichž rybky choval, byly udržovány v naprosté čistotě. Odstraňováno muselo být vše, co tento dojem rušilo, a tak i každá bublinka na hladině musela být sebrána. Proto, našel-li něco v akváriu, co jeho vzhled rušilo, vyplísnil zřízence, jemuž bylo dbáti o čistotu v nádrži. Jednou, když spatřil na hladině shluk bublinek, začal peskovat svého zřízence pro nedbalost. Ale ten namítl, že nechal bublinky na hladině schválně proto, že v nich našel jikry. Upozornil zároveň na to, jak samec rájovce jikry ty hlídá a ošetřuje. Teď ovšem nastal v nazírání na bublinky – hnízdo – rájovce obrat. Akvárium ponecháno v klidu a za nějaký den na to vskutku zjištěny mladé rybky, potěr rájovce. Mezi přáteli akvaristiky způsobila zvěst o tom rozruch a všichni putovali k panu Petzoldovi, aby spatřili ten zázrak. Přátel akvaristiky teď značně přibývalo, až došlo k založení prvního spolku českých akvaristů v Praze.
Právě před sto lety, v roce 1906, zveřejnil Bedřich Žežula, jedna z legendárních osobností počátků české akvaristiky v časopisu Z lesů a hájů pod názvem Pěstování rájovců v akváriu patrně první obsáhlejší pojednání o chovu této úžasné rybky (upravený článek byl přetištěn v časopisu Akvaristický obzor č. 6/1912, str. 98-101). Autor v něm neskrývá své okouzlení nad tehdy již u nás běžně chovanou rybkou. Jeho téměř lyricky vzletné formulace jsou připomínkou toho, jak intenzivní akvaristické zážitky nám může přinést starý dobrý rájovec: „Zjev jeho popisovati je nadmíru těžko; slova, ni štětec nevystihnou krásy jeho hávu; ostatně snad každý rájovce z výkladů obchodníků zná. A což teprve jeho život! Ten skýtá ještě pestřejších motivů než jeho háv. Jsa v akváriu zrozen, ničeho nepoznal jiného než akvárium a svého opatrovníka. Rájovci jsou krotcí, žerou z ruky, při krmení vyskakují z vody, ku krmení dají se svolati klepáním na sklo jako drůbež voláním. Upravujeme-li v akváriu něco, vstrčíme-li ruku do akvaria, neprchnou, spíše zvědavě pohlížejí, co se děje, ba i mezi prsty proplavou. Krmíme-li denně v určitou dobu, pamatují si čas. Každý z nich má své místečko. Honí a škádlí se skorem stále; a což teprve když červnové slunce počne se na akvárium smáti!“
Nechcete se o tom v době, kdy se na rájovce zapomíná, přesvědčit sami?

JUDr. Milan Hrubý
člen Českého klubu chovatelů živorodých ryb Ostrava

Leave a Reply

loading